Když se ohlédneme za uplynulým rokem, vidíme období, které bylo oproti předchozím 10 letům plné zvratů. Svět se sice začal pomalu oklepávat z pandemie covidu-19, ale přesto už od ledna globální akciové i dluhopisové trhy propadávaly ze svých maxim. Rozjetý pokles později v únoru ještě akcelerovala válka na Ukrajině. Jaké změny právě končící rok investorům přinesl a na co se zaměřit v roce 2023?
Pro nezkušené investory mohl být letos velkým překvapením absolutní výpadek fungování tradičního portfolia 60/40 (složení 60 % akcie a 40 % dluhopisy), které bylo historicky nastaveno tak, aby si jednotlivá aktiva navzájem ,,kryla záda‘‘, resp. když se nedařilo akciím, výnos generovaly dluhopisy a naopak. Letos propadávaly obě aktiva ruku v ruce a léta fungující model přestal platit.
Zlato jako tradiční uchovatel hodnoty? Letos bez záruky
Pokud jde o zlato, na začátku roku – ještě i v březnu – jeho cena sice značně rostla, ale dokonce ani toto tradiční alternativní aktivum nedokázalo následně odolat tržním výprodejům. Závěrem roku nicméně značnou část ztrát umazalo a momentálně (9. 12.) je v celoročním vyjádření jen v mírném záporu.
Makroekonomicky se těmto propadům nelze divit, protože z důvodu zvyšující se inflace se centrální banky odvrátily od uvolněné měnové politiky a začaly naopak utahovat, tzn. začaly zvyšovat úrokové sazby, a tedy zdražovat dluh. ČNB byla v tomto ohledu jednou z prvních, z globálního pohledu ale záleží především na FED a ECB – a ty se do toho letos také opřely a zvyšovaly sazby, aby porazily globálně rostoucí inflaci. Tempo růstu inflace se sice podařilo poněkud zmírnit, je však otázkou, kdy dojde k onomu poražení inflace, a tedy zastavení růstu úrokových sazeb, resp. k počátku jejich snižování – a co nás na trzích ještě čeká předtím, než se tak stane.
Nemovitostem konkuruje vysoké úročení na konzervativních produktech
Na nemovitostním trhu aktuálně nabídka rezidenčních nemovitostí převyšuje poptávku, která je tlumena vysokými úrokovými sazbami na hypotékách z pohledu spotřebitelů a vysokými úrokovými sazbami na spořicích účtech a termínovaných vkladech z pohledu investorů. Jinými slovy člověk, který si dnes chce koupit byt na hypotéku pro vlastní bydlení, má velmi drahý dluh na stále velmi drahých nemovitostech a investor, který by si rád koupil investiční byt, má výnosnější možnosti v podobě bankovních vkladů, státních dluhopisů a jiných konzervativních nástrojů, kde může dosáhnout 5–7 % ročního zhodnocení (vyšší než běžné zhodnocení z nájmu) s minimální administrativní náročností a bez starostí s nájemníky.
Nemovitostní fondy (zde převažují komerční nemovitosti) sice letos vykazovaly kladné zhodnocení, není však jasné, do jaké míry se aktuální vysoká úroková sazba ČNB (pro úvěry v českých korunách), potažmo postupně se zvyšující sazby ECB (pro úvěry v eurech) promítnou do celkového vývoje některých nemovitostních fondů v příštím roce, protože pro financování svých investic využívaly dluh v korunách nebo eurech.
Těm nemovitostním fondům, kterým se nyní začne dluh prodražovat, mohou nastat složitější časy. Ze současné situace by měly vítězně vyjít ty nemovitostní fondy, které svůj dosavadní úspěch nestavěly primárně na levném dluhu.
Zatímco v minulých letech nebylo těžké na trhu vydělat, protože rostly ceny všech tříd aktiv – ať šlo o akcie, nemovitosti nebo třeba alternativní investice, tak v příštím roce bude prostředí stejně jako letos poněkud složitější. Pokud jde o akcie a dluhopisy, není jisté, že bude stačit jen pasivní správa a držení obou aktiv, naopak v tomto těžkém a rozkolísaném období mohou vítězit aktivně spravovaná portfolia těch největších a nejzkušenějších investičních správců či společností.
Dluhopisy: z výnosu nula nula nic bez problému na 8 procent
Co rozhodně letos platilo, bylo pravidlo „cash is king“. Ti, kdo drželi hotovost na účtech, které se zhodnocením nejvíce přibližovaly aktuálním úrokovým sazbám ČNB, dosahovali prakticky bez rizika jen o trochu nižšího průměrného ročního zhodnocení než ti, kdo investovali do mnohem rizikovějšího dynamického aktiva – akcií. Teprve čas ukáže, jak dlouho tyto vysoké sazby a s nimi i úročení na bezrizikových účtech vydrží. Jakmile klesnou, budou se muset investoři opět poohlížet po jiných alternativách.
Když se podíváme na dluhopisový trh, zjistíme, že ceny dluhopisů spadly a v důsledku toho se začaly zvedat výnosy. Takže zatímco ještě loni jste si mohli pořídit dluhopis nějaké renomované nadnárodní korporace z USA nebo západní Evropy a ratingem vyšším, než je rating samotné České republiky, ovšem se zanedbatelným výnosem, letos si takový korporátní dluhopis s nižší rizikovostí, než má samotné Česko, můžete pořídit s výnosem třeba 8 %!
Na co se tedy spolehnout v příštím roce?
Po případných dalších propadech by určitě mohly být zajímavé akcie společností se silným postavením na trhu, prověřenou historií a ideálně také nízkým zadlužením.
Obdobně bych nahlížel i na dluhopisy všeobecně známých společností s nízkým stupněm rizika, ty dnes po propadu cen mohou generovat zajímavé výnosy (viz předchozí odstavec o dluhopisech). Naopak bych se vyhýbal dluhopisům menších společností s velmi krátkou historií v řádu jednotek roků – období vysokých úrokových sazeb a potenciální recese by pro ně mohlo být doslova fatální.
Pokud jde o nemovitostní fondy, opět bych se spíš zaměřoval na ty prověřené časem, s přiměřenou mírou zadlužení a s vhodnou fixací sazeb, která by v ideálním případě neměla končit už v roce 2023 nebo 2024. Zároveň by měly být zaměřené na segment nemovitostí, který netrpí sníženou poptávkou anebo generuje výnos z nájemného, placeného širokým portfoliem bonitních nájemníků.
Vedle všech zmíněných věcí bude samozřejmě potřeba také určitá míra trpělivosti, vhodná diverzifikace a dodržení vhodných investičních horizontů. Jedno je ale jisté: nepochybně se i v příštím roce najde řada aktiv, která budou v současném tržním prostředí zajímavá. Konkrétní příležitosti s vámi v případě zájmu rádi probereme osobně.